V hotelu Clarion proběhlo již 16. pražské mezioborové onkologické kolokvium, jeho pacientská sekce se uskutečnila 29. ledna 2025. Nesla název Ecce Homo – velmi lidská talk show a v tomto duchu se nesl celý program. Onkolog, patolog, paliatr, genetik, sestra, pacient, pečující psycholog a člověk v každém z nich – ti všichni nás seznamovali s novinkami, o kterých je dobré vědět.
Bez paní prof. MUDr. Petry Tesařové, CSc., z Onkologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze a přednostky Ústavu radiační onkologie FN Bulovka a 1. LF UK Praha, si zahájení pacientské sekce již nelze ani představit. Na úvod vystoupil též prof. MUDr. Samuel Vokurka, PhD. z Onkologické a radioterapeutické kliniky FN Plzeň a Centra paliativní a podpůrné medicíny LF UK v Plzni a předseda Sekce podpůrné léčby a péče ČOS ČLS JEP. Co je podle něj důležité? Poslouchat své tělo a nacházet zdroje pohody. Nezapomínat na pohyb, který je velice důležitý, při procházkách nebo na zahrádce. Pracuje na projektu Pohyb pacientů po léčbě, který již nyní pomáhá, a snaží se inovovat přednášky studentů na lékařských fakultách, pokud jde o zlepšení komunikace. Zde lze využít pomoc od pacientských organizací.
Prof. MUDr. Petr Arenberger, DrSc., MBA, přednosta Dermatovenerologické kliniky 3. LF UK a VFN v Praze, se zmínil o Dni zdraví a přípravě již 17. stanu proti melanomu na Václavském náměstí v Praze, ale též v Brně a Ostravě. Hovořil o prevenci melanomu, kdy je žádoucí nepřehánět opalování. Pro pacienty s opakujícím se melanomem by byla též vhodná pacientská organizace, která dosud není.
MUDr. Petra Kleiblová z laboratoře onkogenetiky, ÚLBLD, 1. LF UK a VFN v Praze, nás podrobněji seznámila s genetickým vyšetřením. Kdy je vhodné, jaké dotazníky se vyplňují, kdy je dědičnost přenášena (pouze přímí příbuzní v rodině). V současné době se vyšetřuje cca 50 genů. Mladým ženám s genem BRCA1 lze vyšetřit embrya a vybrat takové, které nemá dědičné riziko. Doporučené postupy péče pro osoby v genetickém riziku lze najít na webových stránkách. Genetika – tel. 224967171, onkogenetika – tel. 224966493.
Anna Beránková představila chartu práv pacientů s nádorem mozku. Sama onemocněla po studiu na Oxfordu, s MOÚ Brno spolupracuje při tvorbě programu prevencí onkologických onemocnění. Přes 20% metastáz metastázuje do mozku, ovšem mozek na rozdíl od prsou samovyšetřit nelze. Každý 3. člověk bude mít do budoucna osobní zkušenost s nějakým onkologickým onemocněním, z toho každý 3. onkologický pacient onemocní z kouření.
JUDr. Ing. Zdeněk Kurka zastupoval organizaci STK pro chlapy a ve své talk show mluvil o sobě, člověku narozeném v r. 1947. Již 38 let je nevyléčitelný pacient. Nejprve prodělal karcinom prostaty, poté se nešťastně nakazil HIV. V první fázi se zkoušela jakákoliv léčba, její vedlejší účinky mu způsobily neuropatii v rukou i nohou.
Přesto ve společnosti hledal svoji roli a stal se mezinárodně aktivním. Účastnil se velkých mezinárodních konferencí, pomáhal při vývoji nových léků. Dnes již skvělé léky, které podporují imunitu, existují.
Po přestávce se představila primářka MUDr. Petra Keslová, Ph.D., z kliniky dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol. Dozvěděli jsme se, že u dětí jsou onkologická onemocnění vzácná, v ČR onemocní 500 dětí ročně. Nejčastější je akutní leukémie. Dětské nádory jsou odlišné od nádorů dospělých a rozdílná je i léčba. Děti nejsou zatíženy jinými nemocemi a na léčbu reagují lépe. Společně s paní profesorkou MUDr. Petrou Tesařovou a Ing. Michalem Vaněčkem, Ph.D., MBA a jeho nadací T-Soft Eternity pokřtili knihu „To dáš“, která je inspirací pro další dětské pacienty. Popisuje, jak se daří původním pacientům po 10 letech.
Paní profesorka MUDr. Petra Tesařová pak promluvila o tom, jak je rodina důležitá při léčbě. Vážně nemocný člověk nemůže rodině poskytovat takovou péči jako dřív. K partnerství patří i to, že si člověka vážíte i v době nemoci. Pokud se v rodině odhalí nezodpovědný člověk, nemusí to být vždy špatně, později se může objevit daleko hodnotnější partner. Návrat onkologického pacienta zpět do života, do práce a dalších činností a aktivit není návratem do stejné řeky. Nemoc změní žebříčky hodnot. Nejužitečnější je vzít si z nemoci to pozitivní : přežila jsem to, uzdravila se a další život musím věnovat více rodině, svým blízkým, svému zdraví. Nechat si pomoci od pacientských organizací je stejně významné jako léčba medicínská. Osobní zkušenosti s diagnózou jsou nenahraditelné. V tom mohou PO usnadnit paní profesorce práci. Kdokoliv se na ni může e-mailem obrátit, ale odpovídá pouze na odborné dotazy. Např. výživové poradenství a dotazy podobného charakteru neřeší.
Poté do talk show přispěla doc. MUDr. MgA. Kateřina Rusinová, Ph.D., přednostka Kliniky paliativní medicíny 1. LF UK a VFN Praha, a Ing. Nikol Pazderová, MBA, z projektu Bellis pod Aliancí žen s rakovinou prsu. Nikol se dříve věnovala atletice a baletu, a tak se snaží ona i další Bellisky vrátit opět k pohybu. S předními odborníky připravují podcasty, které jsou dobrou edukací pro budoucí pacientky s rakovinou prsu. Stávají se průvodcem všemi fázemi života pacientky vč. sociálních dopadů a potřebné podpory. Potřebnou podporu poskytuje též Centrum paliativní a podpůrné léčby. Je třeba se nebát a dojít si pro informace, pokud je potřebuji.
Ing. Iva Hrnčiříková, Ph.D., vedoucí Úseku preventivního poradenství z Masarykova onkologického ústavu Brno, informovala o doplňkových aktivitách při léčbě onkologických pacientů, jakými je např. akupunktura, aromaterapie, muzikoterapie, cvičební plán při léčbě, poradna pro onko pacienty (Onko Fit). Vše je k nalezení na webovém portálu. V MOÚ, které slaví již 90 let existence, se staví velké centrum prevence, které bude sloužit pacientům z celé ČR.
Program ukončil příspěvek PhDr. Ing. Martina Pospíchala, Ph.D. z katedry psychologie FF UK Praha. Jeho téma Bolest pohledem psychologie bylo také velice zajímavé. Po oznámení diagnózy můžeme mít stejný pocit jako vystoupat na nezdolatelnou vysokou horu. Bolest bude přítomná jak na horách, tak i v léčbě. Bolest nás spojuje, každého něco bolí. Ovlivňuje i naše vztahy. Co je jednodušší – dívat se na utrpení svého dítěte nebo snášet svoji bolest? Bolest druhého člověka máme ve své hlavě, tolik jsme sociálně napojeni. Bolest má svůj psychologický rozměr, je psychicky ovlivnitelná. Navzdory bolesti chceme žít, např. pro své děti. Musím vědět, proč tady chci být a s kým, osamocenost je rizikový faktor. Bolest a psychický stres jsou úzce spojeny. Bolest lze zaplašit farmaceuticky, nebo též vyšší úrovní pohybové aktivity, relaxací a dechovými technikami, které vedou k celkovému zklidnění. Dále akupunkturou, onkojógou, hypnoterapií apod. Bolest lze přijmout, pokud je součástí léčby a jsem rád, že je léčba účinná. Bolest lze přijmout, pokud je součástí léčby, je dobře hledět do budoucna. Ne být lítostivý a myslet si, že mi bolest kazí život. Snažit se na nemoc a bolest myslet co nejméně a zaměstnat mysl něčím jiným, soustředit se na něco jiného. Lze vyzkoušet různé techniky, inspirace lze nalézt na webu : https://mindfulness.med.muni.cz/najít-mindfulness-ucitele.
Lída Němejcová
