Piknik ALEN středa 13. srpna 2025
Alenky každý rok slaví 13. srpna svátek Alenek. Jsme spolek žen z různých koutů Prahy, z blízkých i vzdálených míst a všechny se rády vidíme. Oslava našeho svátku už je tradicí a pro všechny za odměnu.
Oslavu letošního svátku jsme dlouho plánovaly, měly jsme několik variant, rozhodně jsme chtěly být v přírodě, aspoň trochu sportovat, pokud možno u vody, povídat si, zazpívat si u kytary, zakousnout něco dobrého, prostě být zase spolu. Všechno se nám splnilo, jen sportovat se moc nedalo, byl to nejteplejší den léta – tropické teploty vystoupaly až na 35°C.
I přes to vedro jsme se sešly na nádraží Černošice-Mokropsy v tričkách v barvách ALENu a hned s dobrou náladou a spoustou řečí (slyšet nás bylo až na parkoviště). Dohodly jsme se, že absolvujeme alespoň turistický výšlap, i když ne dlouhý. Cesta mezi mokropeskými vilkami nás brzy zavedla k Berounce a tam už se nám šlo moc pěkně. U řeky je život, dobře se tam dýchá, nad řekou strmé skály a moc pěkná místa, je na co se dívat. Přesto jsme byly rády, když už bylo velké hřiště SK Kazín Mokropsy v dohledu a brzy jsme mohly zasednout na krytou terasu místní restaurace, chráněnou před prudkým sluncem, s výhledem na protější kopce a skály nad Berounkou. Na fotbalovém hřišti se potili mladí sportovci při tréninku a my už objednávali studené pivo. Hospoda byla otevřená jen pro nás a „myši měly pré“.
Brzy po druhé hodině Milena s Hanou zahájily oslavu a hned přidaly velkou kytici a gratulaci Ivě k jejím kulatinám. Zábava už byla v plném proudu. Mezitím se na stole hromadily koláčky, záviny, placičky, tyčinky, plněné taštičky a další domácí výtvory Alenek. A než jsme vše stačily jen shlédnout, už k tomu přibývaly vypečené řízečky, rozleželí utopenci, mísa sýrů všeho druhu, zelenina a další pochutiny. Vše nám přišlo k chuti a myslím, že nic nezbylo.
Ve tři hodiny, jak slíbily, přišly tři muzikantky s kytarami, foukací harmonikou a jedna měla dokonce ukulele. Škoda, že tento text nemůže být zvukový, abyste slyšeli, jaký to byl nářez. Tři skvělé muzikantky hrály opravdu s chutí, žádné pauzy, jedna písnička střídala rovnou další, veselé, plné elánu a radosti z hraní. Vše se přeneslo na nás Alenky a všechny jsme se přidaly, ať už s hlasem či bez. To byl opravdu piknik se vším, jak má být. I mladíci na hřišti se o přestávce tréninku zastavili pod terasou, zpívali a dokonce i tancovali. Nic jim nevadilo, že na terase sedí 30 rozdováděných „maminek a babiček“.
Ještě v pět hodin odpoledne jsem myslela, že dojde na připravený sportovní program, ale teplota venku ani trochu neklesla. Zdena přinesla pro všechny tenisáky, měly jsme k dispozici malý tenisový kurt (ale na přímém slunci), tak jsme si netroufli v tom horku někoho z žen ke sportu přemlouvat. Sportovní klání musíme nechat na příště.
Moc se mi náš piknik líbil, chtěla bych poděkovat všem, které se na přípravě pěkného odpoledne podílely; Haně za výběr místa, Blance za úžasnou muziku, Zdence za sportovní přípravu, Věře a Jarce za trpělivost a vymýšlení programu, Marušce za fotoreportáž a ALENu (Mileně) za finanční zajištění.
Tak teď už jen zbývá pustit si doma krátké video z terasy, kde tři nadšené kytaristky zpívají z plných plic a Alenky s nimi:
„Chlapci z Rikatáda, ženou svoje stáda, po mexický hranici,
zem se silně třese, stromy padaj v lese, před pistolí mířící…“
a vzpomínat jak nám bylo krásně. Daniela
Všechny účastnice pikniku
Bohatý stůl
Tři hudebnice
Bylo tam veselo
