WHO? / kdo? – WHY? / proč?
V září nás jsme přijaly pozvání Centra Amélie na další výstavu, tentokrát do prostor Musea Montanelli (MuMo) v Nerudově ulici. Tam to ještě neznáme, musíme se tedy podívat. MuMo je zajímavý prostor ve starém hradčanském domě. Muzeum je soukromé a provozuje ho Nadace DrAK. Výstava se záhadným názvem WHO? WHY? nás lákala. Ovšem tvorba Daniela Pešty nás trochu vystrašila. Centrem jeho pozornosti jsou psychologická témata, otázka budoucnosti lidstva, technologie a moc. Depresi z jeho maleb a objektů (všude zkáza a krev) umocnila tma ve výstavních prostorách. Kurátorka výstavy Dadja Altenburg Kohl říká, že dějinami se zabýváme proto, abychom se od nich naučili nedělat stále stejné chyby. To je v pořádku. Také tvrdí, že lidstvo tápe mezi nadějí a beznadějí. Myslím, že až tak špatné to se světem zase není. Daniela
Vltava slavná & splavná
Motto výstavy „Co by byly Čechy bez Vltavy?“ František Košík
Říjnová návštěva výstavy s Amélií a s Michaelou Svejkovskou, která nás vždy na výstavy spolehlivě doprovází, se konala v Jízdárně Pražského hradu. Tentokrát jsme se „ponořili do řeky“ – výpravná výstava je věnována naší nejslavnější řece Vltavě a byla uspořádána na počest symfonické básně Bedřicha Smetany, která poprvé zazněla před 150 lety.
„Vltava není pouze řekou, je tepnou české krajiny, živým symbolem národní identity a zdrojem inspirace pro básníky, malíře i skladatele. Výstava je cestou časem – za poznáním přírody, techniky, umění a lidské tvořivosti. Vltava je místo vzpomínek, příběhů i kulturního dědictví,“ uvádí generální ředitelka Národního památkového ústavu Naďa Goryczková.
Jméno Vltava znamená Divoká, Dravá, staří plavci ji nazývali Černá, trampové říkali Velká řeka. I přes regulaci je stále dravá. Sál výstavy je jako klikaticí se řeka se všemi zákruty, peřejemi, zastaveními a okolními břehy, vypráví příběh řeky, která formovala českou krajinu. Jsou tu modely mostů, vodních děl, vzpomínky na tramping a voroplavbu i nákladní dopravu. Na výstavě je řada skutečných skvostů, např. originální rukopis slavné symfonické básně Vltava, listina císaře Karla IV. o splavnění Vltavy z roku 1366, relikviář s ostatky sv. Jana Nepomuckého, vltavíny, vltavské perly i šperky z nich, vzácné obrazy ze života kolem řeky.
Na konci prohlídky jsem se chvíli posadila před veliké plátno, kde běžel krátký film o Vltavě od pramene až k soutoku. Závěr filmu byl velmi dojemný – zazněla symfonická báseň Vltava Bedřicha Smetany, kterou dirigoval Rafael Kubelík na Staroměstském náměstí v Praze po pádu železné opony. To všechno je naše Vltava.
Děkuji Míše a Amélii za dobré tipy na výstavy. Tahle byla opravdu nádherná.
Václav Špála: Krajina u Červené nad Vltavou
Vltava slavná a splavná
Tramping na Vltavě
Po povodni
