Březnová vycházka Alenek mířila do Bohnic podívat se, zda je to opravdu to místo, kde se léčí lidé s duševními nemocemi za mřížemi a kde se konají festivaly Mezi ploty. Dojely jsme autobusem z Kobylis do stanice „Odra“, propletly se sídlištěm a vstoupily do příjemného parku s nemocničními budovami a vilami. Už z dálky jsme viděly 60 metrů vysokou věž kostela, který byl naším cílem. Před kostelem na nás čekal p. kaplan Odrobiňák. Nejdříve nám vyprávěl historii místa venku před kostelem a teprve potom otevřel a vešli jsme dovnitř.
Secesní kostel sv. Václava stojí uprostřed areálu bohnické léčebny již od roku 1919. Je postaven ze železobetonu dle návrhu architekta a projektanta Václava Roštlapila. Kromě léčebny a kostela navrhl v areálu také vily a další reprezentativní budovy. Kostel je zasvěcen českému patronovi sv. Václavovi. Zajímavá je vnější výzdoba kostela – řezaná keramická mozaika, kterou zhotovila továrna v Rakovníku (RAKO). Obrazy zachycují výjevy ze života českých světců Václava, Ludmily, Anežky a Vojtěcha. Na dalším obraze je sv. Norbert. Nejvíce obdivovaný je malý obraz Madony s dítětem. Pan kaplan nás upozornil také na sochařskou výzdobu sochaře Celdy Kloučka a reliéf Krista u vstupního portálu. Nás nejvíce oslovily krásné mozaiky v presbytáři.
Vysoká kostelní věž sloužila za druhé světové války jako navigace pro anglo-americká letadla při náletech na Prahu. V padesátých letech užívala kostel armáda jako pozorovatelnu, tělocvičnu nebo sklad brambor. Od šedesátých let sloužil kostel jako depozitář soch. Teprve po sametové revoluci se tam vrátily bohoslužby.
Po prohlídce kostela jsme se prošly ještě parkem léčebny, ale k ústavnímu hřbitovu, kterému se říká Hřbitov bláznů, jsme nedošly. Byli tam pohřbíváni pacienti i ošetřovatelé léčebny. Hřbitov je zchátralý a veřejnosti nepřístupný.
Příjemnou vycházku jsme zakončily v kavárně – palačinkárně Komunitního centra a domova pro seniory ROSA v Kobylisích.
Daniela
Kostel sv. Václava
Mozaika uvnitř kostela
