Rekondiční pobyt ve Slatinicích na Moravě
Červencový týden ve Slatinicích utekl jak voda a už jsme zase doma. Přálo nám počasí, někdy až moc, ale dovedly jsme se ochladit jak pitím tak v bazénu, tak pod stromy. Pobyt jsme si opravdu užily. V pokojích byla klimatizace, ale málokdo ji využil, lépe nám bylo v přírodě.
Slatinice jsou nejstarší lázně u nás, příští rok slaví 500. výročí založení (r. 1526). Leží na Hané na Drahanské vrchovině, kde je v každou roční dobu krásně.
Ubytovány jsme byly v prvorepublikovém penzionu Majorka. Setkáváme se na rozlehlé terase, jsme stále spolu a těší nás výhled na zahradu v atriu pod námi a na Pekárnu.
Hned odpoledne po příjezdu jsme se vydaly na vycházku seznamovat se s okolím, většina Alenek tu byla poprvé. Je tady hodně co obdivovat: několik lázeňských budov obklopených parkem, v Galerii Zdeňka Buriana v bývalé farské konírně 150 originálů kreseb a ilustrací ke knihám Karla Maye a Jacka Londona, hned vedle na faře příjemnou kavárničku pod stromy, kostel Nanebevzetí Panny Marie (v současnosti opravovaný, ale jednou se nám povedlo do něj nahlédnout) a proti lázním cukrárnu a Muzeum veteránů. Objevily jsme také lázeňský park s infocentrem a příjemným posezením, které jsme využily za teplých večerů skoro denně . Každý den se konal nějaký hudební program (Beatles, Matuška, country). Jen o letní kino jsme kvůli dešti přišly. Ale ani ten večer jsme nezahálely a sešly se u společného stolu.
Po první večeři a procházce jsme se setkaly v Pekárně – krásném prostoru bývalé pekárny, kde je možné i dnes si ve staré peci připravit dobroty. Probraly jsme rozpisy procedur, jejichž načasování nás moc nenadchlo. Podle časových možností jsme program upravily a našly čas, kdy půjdeme na společné vycházky a navštívíme místa, na která se těšíme. V druhé části večera jsme se dozvěděly od PaedDr. Ireny Čechovské spoustu rad a vysvětlení ke cvičení a zdravému plavání, ke zdravému pohybu a hned jsme se začaly těšit na její hodiny tělocviku.
Pondělní ráno jsme zahájily rozcvičkou s Irenou, která nás zdánlivě nenáročným cvičením skvěle rozhýbala do nového dne. Na cvičení jsme se vždy těšily a denně poctivě cvičily, nikdo nechyběl. V krásně zařízené jídelně pensionu ve stylu 20. let jsme potom výborně posnídaly.
Dopoledne jsme šly na kratší vycházky a někdo už vyzkoušel první procedury. Byly jsme moc spokojené, úžasné byly klasické masáže (všichni maséři a masérky byli skvělí, věnovali se nám s velkou péčí), s rukama v parafinu jsme si mohly povídat, v minerálních koupelích a při odpočinku zabalené v dekách jsme zase relaxovaly. Taková péče je důležitá, účinky přírodního zdroje, zdravé prostředí, pohyb a společné aktivity zlepšují zdravotní stav a pomáhají předcházet návratu onemocnění. Všude jsme rozdávaly přivezené dárky, letáčky, náramky, čtyřlístky, tužky, Listy a hlavně trička s naším logem a všem jsme dělaly radost. Na oplátku jsme dostaly od vedení lázní a od paní Ing. Radky Pazderové dárky – výborné čaje, lázeňské oplatky, tužky s logem lázní a pěkný skleněný hrnek do naši kanceláře v Praze.
Odpoledne jsme se vydaly na vlastivědnou vycházku o historii i současnosti Slatinic s průvodkyní paní Ing. Květou Paličkovou, viděly jsme Lichtenštejnský dům z r. |1618 (dnes obecní úřad, potkaly jsme i pana starostu) a také se dozvěděly, jak se obec stará o děti, o seniory, o lidi v nouzi. Cílem naší procházky byla ochutávka minerálních sirovodíkových pramenů sv. Václava, sv. Jiří, sv. Víta a další. Pramen Zdeněk teď nemá vodu, ale v místě je limnigraf, který zaznamenává změny vodní hladiny způsobené například zemětřesením u protinožců.
Vycházka na Malý Kosíř (317 m n. m), kde je přírodní rezervace, vedla blátivou cestou necestou kolem potůčku Slatinka. Odměnou nám byl výhled na velkou část Hané a odpočinek v altánku a poutní kapličce sv. Antonína. Zastavily jsme se u památníku letců (připomínka tragédie armádního vrtulníku v r. 1998) na úpatí Velkého Kosíře. Zpět už jsme našly pohodlnou cestu okolo lesa, přes louky a pole přímo do lázní.
Plánovanou vycházku na Velký Kosíř (442 m n. m), „Hanácké Mont Blanc“, jsme nestihly. Tato důležitá dominanta v hanácké rovině zůstala pro nás jako úkol třeba na příští cestu na Moravu. Nová rozhledna, která byla postavena na Kosíři v roce 2013, je stejně pro špatný stav zavřená, tak jsme ani moc nelitovaly. Zato Čechy pod Kosířem se nám moc líbily: empírový zámek ze 14. století obklopený romantickým parkem s různými okrasnými stavbičkami (Mánesův empírový pavilon, vyhlídková věž, oranžérie, skleník), rybníky a nádherné stromy a také samozřejmě kavárna na nádvoří zámku. Výlety nás nabíjely pozitivní energií, bylo nám spolu dobře. Menší skupina Alenek se vydala do 3 km vzdálených Drahanovic k Černé věži, která je bílá a zavřená. Je to zbytek gotické tvrze ze 14. století.
Bazén s Irenou, vždy dvě hodiny, byl pro nás největší zážitek ze všech procedur. Užily jsme si plavání a hlavně cvičení, potápění a vodní hrátky. Irena nenechala nikoho bez pomoci a bez dobré rady, snažila se vylepšit náš plavecký styl, vysvětlit pohyby ve vodě a plavání zpříjemnit. Cvičily jsme poctivě a moc jsme se u toho nasmály.
Závěrečný večer jsme si udělaly nejdříve radost horkými malinami se šlehačkou a potom hudebním večerem s tancem v lázeňském parku. Rozloučily jsme se vesele s těmito přátelskými lázněmi. Jen je nám líto, že je pobyt tak krátký, určitě bychom měly program pro další letní dny. Šest dní je hodně málo, ale v dobré společnosti nám i tak nic nechybělo.
Daniela Kelišová
Lázeňská pohoda
Těšíme se na snídani
Rozcvička
Noční terasa
Bílá terasa
