Lednová procházka na Babu a k Matěji
K vánoční a povánoční době patří návštěvy Betlémů, které jsou vystaveny v kostelích většinou do Tří králů, někde i do Hromnic. Vybraly jsme si perníkový betlém v kostele sv. Matěje v Dejvicích. Betlém je vystaven jen o víkendu a až odpoledne, tak jsme se nejdříve vydaly na procházku do pražské Osady Baba.
Přijely jsme autobusem do zastávky U Matěje a vydaly se hledat správnou cestu. Nejdřív jsme šly špatně, pak nás hodný znalec místa nasměroval do ulice Nad Paťankou, odkud už jsme viděly Vltavu a tedy správný směr k našemu cíli – ke zřícenině. Skály ostrohu Baba jsou chráněná přírodní památka. Z vysokého srázu nad řekou se nám otevřely tři krásné výhledy na celou Prahu z trochu nezvyklého úhlu pohledu – pod námi Dejvice, nad nimi Pražský hrad, naproti Troja, Bubeneč. Když jsme si užily vyhlídku a prošly všechny zákruty a odbočky této cesty, na konci jsme uviděly zříceninu Baba. Jsme na levé straně Vltavy nad Podbabou ve výšce 259 m n. m. Baba je dominanta tohoto kopce, který byl podle archeologických průzkumů osídlen již od mladší doby kamenné. V průběhu doby tu byly vinice, později postaven vinický letohrádek, který byl ale v 18. století pobořen a zahrada zlikvidována. Zřícenina letohrádku byla v r. 1858 romanticky upravena. Dnes je v žalostném stavu pomalovaná sprejery, ale se svými gotickými okny působí stejně impozantně.
Lednový den byl dost studený a větrný, i když jsme byly teple oblečeny, stejně už jsme se těšily do tepla. Poctivě jsme prošly cestou Na ostrohu a ulicí Matějskou na prvorepublikové funkcionalistické sídliště, které vzniklo na přelomu 20. a 30. let 20. století. A nelitovaly jsme. Stojí tu krásné funkcionalistické vily s plochou střechou a terasou s výhledem na Prahu dle návrhů architekta Pavla Janáka, Josefa Gočára a mnoha dalších.
Pak jsme zamířily do osvědčené restaurace Na staré faře. Nezklamala, bylo tam teplo, útulno a dobré jídlo. Po obědě už se nám do zimy a na další vycházku nechtělo, poseděly jsme a jen některé statečné Alenky pokračovaly do kostela sv. Matěje. Mne nezlákala ani slibovaná vůně perníkového Betlému, který zde každoročně vystavují, ani procházka po hřbitově u kostela, na němž odpočívá např. Alois Rašín, Pavel Janák nebo Josef Kemr, ani místo, kde se od roku 1521 tradují slavné svatomatějské poutě. Jistě se tam podívám jindy, třeba v létě.
Daniela
