Cestou vlakem do Roztok jsme vzpomínaly kolikrát už jsme jely do Roztok a jaké to bylo? První naše návštěva zámku byla také v únoru, a to roku 2009. Viděli jsme pěknou výstavu kočárků, kolébek a panenek a sešlo se nás osmnáct! I další výlety do Roztok byly vždy v lednu nebo únoru (2010, 2012) a vždy tam byly zajímavé výstavy – filmové kostýmy nebo vzpomínky na první dámy ČSR a ČR. A pokaždé jsme vycházku prodloužili přes Tiché údolí až do Únětic, někdy i do Suchdola. Jen při posledním výletu vloni na podzim jsme vynechali zámek a šli rovnou do Únětic. Tolik vzpomínky.
Tentokrát nás bylo pět a od těch vzpomínkových let jsme trochu pohodlnější turistky. Tak nám stačily Roztoky, zámek, výstava a zámecký park.
Renesanční zámek a věž vodní tvrze je ze 14. století, od 17. století celé roztocké panství patřilo Lichtenštejnům. Začátkem 19. století, kdy Alois Lichtenštejn zámek musel prodat, střídali se majitelé. Po znárodnění v minulém století byl celý areál neudržován a dost zdevastován. Zachránil ho Vlastivědný odbor při Osvětové besedě v Roztokách a zpřístupnil veřejnosti.
Středočeské muzeum na zámku bylo založené v roce 1957. Muzeum má stálou expozici a bohatý program aktuálních výstav. Rozsáhlý komplex hospodářských budov se zámkem tvoří velké otevřené nádvoří s parkovou úpravou a antickou sochou boha Herma s malým Dionýsem. Za budovami se tyčí vysoká věž bývalé penicilinky, která hezký pohled trochu ruší. Roztoky byly historicky prvním místem ve střední Evropě, kde se před 76 lety začalo vyrábět „zázračné“ antibiotikum PENICILIN. Léčiva se v historické budově vyrábějí dodnes.
Současnou výstavu Město pro každého jsme neviděly, zrovna tam byla skupina žáků – možná celá škola, tak jsme šly prohlížet volně přístupný zámecký park kolem zámku. Našly jsme jezírko, stromy, lavičky a další sochy (také zavěšené nohy nebo punčochy).
Kavárnu Kofií jsme sice našly, možná domácí pečivo měli, ale nevonělo nám. Na malé občerstvení jsme tedy zašly do zámecké kavárny se zajímavou obsluhou a vysokými cenami, ale pochutnaly jsme si.
Z výstav jsme se rozhodly pro sklo. Částečně výtahem, částečně po strmých schodech jsme se dostaly na půdu zámku, kde je výstava prací studentů Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Železném Brodu. Křehké sklo vystavené na nestabilních zavěšených stolech a houpající se podlaze půdy, ale krásná studentská práce a fantazie mladých tvůrců. Z ochozu kolem půdy – z pavlače bylo vidět malé kulaté nádvoří s podloubím a velkým zvonem.
Pozdní oběd jsme si daly po dlouhém hledání až na roztockém náměstí, o kterém jsme dříve ani nevěděly. Pizzerie byla útulná a pochutnaly jsme si. Přímo u ní pak na nás čekal autobus, který nás brzy vyklopil v Praze na Dejvické.
Daniela, Věra, Zdenka, Iva a Milena S.
U sochy Herma
Vstup do zámku jako do chýše
Nohy nebo punčochy v parku
Iva u zvonu na nádvoří
Zámek s věží
Malé nádvoří
