Do Jindřichova Hradce jsme přijely pohodlným autobusem a po dobrém obědě U Kůrků jsme se ubytovaly v penzionu Many Peny. Odpolední čas jsme využily k objevování zajímavostí tohoto krásného města. Místní atrakce Aqua show sv. Florián, což je světelná podívaná, nebyla z důvodu porouchaného systému v provozu. Na náměstí Míru jsme obdivovaly Sousoší Nejsvětější Trojice, které pochází z let 1764 až 1766 a stavitelem byl dačický sochař Matouš Strachovský. Jedná se o mariánský morový sloup, který je 20 metrů vysoký. Stará radnice, která stojí poblíž Mariánského sloupu, pochází ze 16. století. Další zajímavostí, kterou jsme zhlédly, byl kostel Nanebevzetí Panny Marie, na jehož nároží je vyznačen 15. poledník východní délky. Kostel, jehož 68,3 metrů vysoká věž tvoří dominantu staré části města, je původně gotická stavba z 2. poloviny 15. století. Po prohlídce těchto místních zajímavostí jsme se vydaly do plaveckého bazénu na konci města. V úterý jsme se vydaly na celodenní vycházku po městských památkách, z nichž první byl státní hrad a zámek, který je třetím nejrozsáhlejším v České republice. Má plochu tři a půl hektaru a byl postupně vystavěn na místě slovanského hradiště. V závěru zajímavé prohlídky jsme byly okouzleny manýristickým hudebním pavilonem Rondel s plastickou zlacenou výzdobou ze 16. století. Další zajímavostí bylo Muzeum Jindřichohradecka, kde jsou umístěny Krýzovy jesličky s pohyblivými figurkami. Jindřichohradecký měšťan a punčochářský mistr Tomáš Krýza (1838–1918) vyráběl své celoživotní dílo více jak 60 let a jeho betlém obsahuje 1398 figurek lidí a zvířat, z nichž se 133 pohybuje. Tento betlém je největším lidovým mechanickým betlémem na světě. Pokračovaly jsme do kaple sv. Mikuláše, což je perla vrcholné gotiky v jižních Čechách. Po těchto kulturních prohlídkách jsme poseděly u rybníka Vajgar na zahradě restaurace, kterou objevily brněnské kamarádky. Restaurace U lucerny nezklamala a rybička nám chutnala. Středu jsme pojaly výletně. Nejprve Dačice, město, které dalo světu kostku cukru, kterou připomíná žulový pomník první kostky cukru na světě z roku 1983. Pamětní desky v jeho okolí ve dvanácti jazycích upozorňují na rok 1843, kdy se dačická kostka cukru vydala do světa. Státní zámek Dačice, který byl původně renesanční, později přestavěný do empírového slohu, byl uzavřen. Procházka v zámeckém parku se nám líbila a množství stromů a keřů nás nabilo pozitivní energií. Další zajímavé místo, které jsme navštívily, byly Slavonice, renesanční brána do České Kanady, nazývané „malá Telč“. Slavonice jsou krásné renesanční městečko, jehož vznik se datuje kolem 12. století. Obdivovaly jsme domy na náměstí, jejich krása je zachycena na přiložených fotografiích našich skvělých fotografek.
Třetím cílem byl zámek Český Rudolec, nazývaný také Malá Hluboká nebo Moravská Hluboká. Původně to byla vodní tvrz, přestavěná po požáru v letech 1860–1861 ve stylu anglické novogotiky. Zámek je nyní nepřístupný veřejnosti a čeká na rekonstrukci.
Autobus nám jel až z obce Markvarec vzdálené 2,5 km. Opět jsme se přesvědčily o tom, že dobří lidé stále žijí a že úspěšně stopovat lze v každém věku. Poslední den pobytu jsme se prošly podél rybníka Vajgar a domů jsme odjely vlakem. Byla to krátká, ale intenzivní ochutnávka krásného jihočeského města a jeho okolí. Je ještě mnoho zajímavých míst včetně České Kanady, které by bylo vhodné poznat podrobněji Děkuji všem účastnicím za pohodový pobyt a zejména Daniele za perfektní přípravu a výběr místa pobytu i ubytování.
