Pražská vycházka v květnu 2024 — ALEN - ženy s rakovinou prsu z.s.

Pražská vycházka v květnu

Původní naše přání bylo navštívit málo známou pražskou zahradu Černínského paláce. Na poslední chvíli jsme se dozvěděly, že bude přístupná pro veřejnost až v červnu. Věděly jsme, že je to barokní zahrada ze 17. století a v roce 1928 byla ještě rozšířena o novou část. Je tam i zahradní letohrádek, různé kamenné artefakty, přírodní zákoutí s vodními okrasnými prvky a vzácnými stromy, ale přes velkou bránu a mříže jsme toho moc neviděly. Takže někdy příště.

Sešly jsme se v počtu pěti na Hradčanech na Loretánském náměstí u barokního kostela p. Marie Královny andělů a nahlédly jsme i dovnitř. Je to kostel ze 17. století, součást nejstaršího kapucínského kláštera v Čechách. Obraz na hlavním oltáři od malíře Paolo Piazzy představuje sv. Františka, kterému se zjevuje Kristus, Panna Maria a andělé. Křížová cesta z roku 1960 je od Karla Stádníka. V kostele bývá o vánocích vystavován betlém z 18. století s figurami v životní velikosti.

Pak náš zájem směřoval k poutnímu místu Loreta, které upoutá už sochařskou výzdobou venku. Na ochozu před Loretou jsou sochy puttů s kartušemi. Známá je hlavně věž se zvonkohrou. Je to největší historická chrámová zvonohra v Evropě. Skládá se ze třiceti zvonů a zvonků a hraje přes den každou celou hodinu melodie mariánských písní. My jsme ale vstoupily do tohoto souboru barokních staveb ze 17. století a ocitly se na nádvoří kolem dokola obklopeném poutními ambity s kaplemi a kostelem Narození Páně. Uprostřed dvora stojí Svatá chýše po vzoru kaple z italského Loreta. Podle legendy je Svatá chýše domek Panny Marie v Nazaretu, který andělé na konci 13. století přenesli do jihoitalského Loreta. Loretánská kaple na Hradčanech vznikla při klášteře kapucínů, kteří ji dodnes spravují. Stavěl ji Kryštof Dientzenhofer, stavbu dokončil Kilián Ignác Dientzenhofer roku 1631. Stavbu financovala hraběnka Benigna Kateřina z Lobkovic.

V prvním patře ambitu je Loretánská klenotnice, kde je vystavena část z cenné sbírky votivních a liturgických předmětů z doby gotické, renesanční i barokní. Obdivovaly jsme nádherné monstrance, zvláště ty perlové a nejvíce diamantovou zvanou „Pražské slunce“ zdobenou 6222 diamanty. K její výzdobě byly použity diamanty, které pražským kapucínům odkázala v závěti Ludmila Eva Františka hraběnka Krakowská, vdova po Vilému Albrechtu I. Kolowratském z Kolowrat. Diamanty prý pocházejí z jejích svatebních šatů.

Prohlídkou Lorety a obdivováním všech architektonických, sochařských a malířských skvostů jsme strávily dvě hodiny a velmi nám chyběl výklad naší Marušky, která tentokrát na vycházce nebyla. Jistě by nám prohlídku zpestřila a obohatila svými vědomostmi. Já musela čerpat částečně z Wikipedie a poskytnutých materiálů.

Velmi unavené a hladové jsme se vydaly na procházku starými uličkami Hradčan, prošly jsme Kapucínskou ulicí a Novým Světem dolu k Jelenímu příkopu. Vstup z ulice U Brusnice je velmi nenápadný, ale cesta po visutém chodníčku nás bezpečně dovedla do údolí potoka Brusnice (který je částečně skryt pod zemí) do krásné klidné přírody. Vzpomínaly jsme, jak byl po léta Jelení příkop uzavřen, pak obnoven a znovu uzavřen pro veřejnost. Teď jsme rády, že se tam můžeme obdivovat např. sochám Ponocného nebo Krakonoše i Trpaslíka. Věděly jsme o Masarykově vyhlídce od architekta Josipa Plečnika, ale tentokrát jsme ji neviděly, protože cesta k ní „byla do kopce“. Zastavily jsme se u domku medvědáře, který pečoval o medvědy Míšu a Ríšu darované T. G. Masarykovi československými legionáři. Prošly jsme spojovacím tunelem podle návrhu Josefa Pleskota a sešly dalším obtížnějším chodníčkem do Chotkovy ulice na Klárově. Tady jsme obešly velkým obloukem brutalistní miniatury Kryštofa Kintery, abychom si nekazily „barokní“ náladu. Už jsme vyhledávaly jen posezení a dobré jídlo. Zůstaly jsme věrny Praze 1, i když jsme popojely trochu tramvají, a usadily jsme se v hospodě U Rotundy v ulici Karoliny Světlé. Trochu zvláštnímu chování místní obsluhy jsme se jen smály, důležité bylo jídlo, a to nám chutnalo. Sladkou tečkou byla káva a dobroty v Čokoládovně v Liliové ulici.

Byla to hezká vycházka, počasí nám přálo a potěšilo nás, že s námi už opakovaně chodí také Irenka Čechovská. Foto pořídila právě ona a také Eva Kapounová. Díky.

Daniela