Na Točnou za Kelty
Poslední dubnový den, den čarodějnic, jsme si vybraly na výlet za Kelty. Sešly jsme se v nevídaném počtu devíti turistek na zastávce tramvají Nádraží Modřany (některým kamarádkách dělalo potíže vystoupit na správném nádraží) a odtud jsme jely autobusem na Točnou. Na náměstí Antonína Pecáka, kde jsme vystoupily, byly sice turistické značky, ale žlutá ukazovala dvěma směry a já vybrala ten špatný. Po chvíli nepříjemné chůze po silnici šikovné účastnice výletu mě svými navigacemi v mobilu přesvědčily, že se musíme vrátit. Na podruhé jsme vyrazily z náměstí správným směrem a brzy jsme narazily na naučnou stezku, po které jsme chtěly jít.
Hezká cesta pěkně ubíhala a začínalo být horko. Brzy jsme se ale dostaly do lesa a pěšiny mezi stromy byly příjemné, vedro nám nevadilo. Cesta byla samozřejmě stále do kopce, kde jinde bychom také měly hledat nejstarší a největší keltské oppidum a přírodní rezervaci Šance, že? Za náročný výstup jsme byly ovšem odměněny krásnými vyhlídkami na širokou krajinu prostírající se ze údolím Velké i Staré řeky od Černošic přes Radotín, Lipence, Chuchli a Zbraslav až do Prahy. Konečně jsme si mohly odpočinout v prostorném altánku. Všem se tam moc líbilo.
Základní trasa naučné stezky byla jen tři km, ale nejnáročnější a pro mne skoro neschůdná cesta byla ta část trasy dolu z kopce na Závist. S pomocí kamarádek jsem to ale také zvládla a byla jsem ráda, že dolů jsme došly všechny v pořádku a spokojené s pěkným výletem. Zbývalo jen najít dobrou hospodu, protože už jsme měly hlad. Pokračovaly jsme tedy autobusem do Modřan a na Obchodním náměstí jsme konečně usedly do Chorvatské Rybí restaurace. Dobré pití a rybí pochoutky nám samozřejmě přišly k chuti. Po odpočinku jsme se jen spokojeně rozjely všemi směry k domovům. Prožily jsme opět společně příjemný den.
Daniela, Zdenka, Jarka D., Irenka, Jarka K., Milena S. s kamarádkou a Jana D. s kamarádkou
Odpočinek
Konečně nahoře
